Neodmyslitelnou vlastností druhu člověk kritický je jeho potřeba třídit ostatní druhy do škatulek. Většinou použité klíče jsou postavené na prospěchu člověka ze vztahů mezi nimi. Časté nepochopení významu nějakého zvířete či rostliny, zvláště pokud je tento význam ukrytý ve vztazích s ostatními organismy nebo prostředím pak může vytvořit stigma ‚čertovy buřiny‘ nebo ‚pekelné bestie‘.
Jednou z těchto rostlin je kopřiva dvoudomá, známá jako hyzdič romantických dvorečků venkovských chalup a symbol nespoutaného divokého života, který si dělá, co chce. Její porosty ve volné krajině jsou evropským ekvivalentem tropické džungle.
Kopřiva je ale navzdory pomluvám věrným ukazatelem stavu prostředí, především půdních podmínek lokality. Jako typický r-stratég patří mezi pionýrské rostliny rychle okupující vytvořenou niku (životní prostor), ale není úplně první rostlinou, které na hromádce přivezené hlíny najdeme. Její přítomnost je závislá na zvětšeném obsahu dusíku, který indikuje a pokud není dusík primárně přítomen, kopřiva se objeví až když skuteční pionýři svými mrtvými těly jeho obsah v místě zvýší. Teprve pak se ukážou první mladé rostliny a pomalu začnou také pod povrchem svými šlahounovitými kořeny půdu „ohmatávat“ a dusík z ní ve zrychlené míře komponovat do svých těl.
Touto svou chutí na dusík vlastně půdu čistí, protože odčerpávají to, co je navíc a ve formě pro ostatní druhy těžce vstřebatelné. Je zde ale nutné pravidelně odstraňovat nadzemní části kopřiv, aby se dusík nevracel zpět. Po určité době ustanovení živinové rovnováhy převládnou druhy, které preferují a prospívají na chudších půdách než kopřiva. To je případ například stepních luk, kdy jejich druhová rozmanitost je podmíněná odstraňováním biomasy (kosením), nebo alespoň suchým prostředím, které přílišné produkci rostlinné hmoty nepřeje.
Pravidelné kosení navíc zaručuje,
že kopřiva nestačí vyprodukovat semena a vytvářet další
generace s novými kořenovými systémy. Není jasné nakolik
kompostovací procesy dokáží semena kopřiv zlikvidovat. Vysoké
teploty a specifické podmínky sice pozřou jejich většinu, část
ale může pak s aplikací kompostu pomoci mladým kopřivám
získat vládu nad záhonky. Kompostu lze ale pomoci poměrně snadno
vložením celých kopřiv i s kořeny, květy a semeny do
igelitových pytlů, které celý proces značně urychlují a
radikalizují. Po několika týdnech z pytle vysypete
ztrouchnivělá stébla s trochou zeminy a tlející biomasy.
Vysoké teploty a agresivní chemické prostředí zaručí bezpečnou
likvidaci většiny semen a zbytek pak zničí druhé kolo
v kompostu, do kterého pytel vyprázdníte.
Kosené plochy
reagují na úbytek dusíku rychle a populace kopřiv se brzy sníží.
Na pravidelně udržovaných lokalitách se s nimi prakticky
nesetkáme. V divokých částech zahrad mohou být dominantním
druhem dokud jim dusík neodčerpají třeba dřeviny.
Porost kopřiv by měl ale každý zahradník ocenit. Kopřiva má v sobě mnoho účinných látek, kterými jsou například chlorofyl, kyselina křemičitá, třísloviny, histamin, serotonin, karotenoidy, vitamín B1, B6, glukokininy, kyselina mravenčí, kyselina octová, vitamín C a v žahavých chlupech pryskyřičný sekret. Není toho tedy zrovna málo. Výčet to navíc není celý.
Navíc kopřiva dokáže snížit hladinu krevního cukru, působí močopudně, urychluje hojení, dokáže působit protizánětlivě a má spoustu antioxidantů. Léčí i nemoci a záněty močových cest a chorobné zadržování (zástava) močení. Protože současně vyvolává dobrý průběh stolice, je velmi vhodná na jarní kúry. Mimo jiné dokáže redukovat i pocení a kosmetický průmysl ji využívá už dlouhá léta. Takže kdo si nechává na zahradě růst kopřivy a pravidelně sklízí jejich mladé výhony, dělá jedině dobře. Využití je možné i v kuchyni s využitím delikátní zeleninové chuti listů i obsahu látek v nich. Kopřiva se také dá snadno usušit a uschovat do zásoby na bylinkové čaje.
Je možné, že se ale dočkáme i mnohem širšího využití kopřiv – její vláknité stonky skýtají potenciál využití biomasy jako zdroje energie, produkce biouhlu a teoretické využití vláken na výrobu tepelných izolací ve stavebnictví.
Pokud převrátíme měřítka a uvědomíme si užitečnost kopřivy v místech kde roste i obrovský rozsah její využitelnosti, můžeme pomalu podobný postup aplikovat i u jiných druhů, na které nahlížíme jako na plevele. Postupně začne být zřejmé, že chyba není v těchto rostlinách, ba dokonce ani v místě, kde svým výskytem komplikují nějaký lidský záměr. Chyba je vždy v designu, technologickém postupu a vůbec nevědomosti člověka, jak s konkrétními vlastnostmi organismu spolupracovat. Možná se dočkáme momentu, kdy pesticidy budou spíše jen zmiňovány v učebnicích dějepisu než otravovat vodu a půdu. Boj člověka s přírodou se pak změní v návrat ve spolupráci a přijímání darů., které nám Země poskytuje.
