Bylinkovou spirálu lze osázet různými způsoby v závislosti na její velikosti, stavbě i plánovanému využití rostlin. Ke snížení nároků na zahradníkův čas je vhodnější volit spíše trvalky, nebo rostliny, které jsou schopny se pomocí semen každoročně obnovovat. Od věci ale není ani využití části vzniklých plošek pro pěstování např. jednoleté zeleniny. Můžeme si to dovolit pouze u objektů, kde kameny, nebo jiný stavební materiál je zkompletován samonosně, tzn. že jeho váhu a tudíž i stabilitu nedrží výplň zeminy, sloužící pro samotné pěstování. Je nutné si uvědomit, že některé typy mulče ztěžují manipulaci se substrátem na kterém leží.
Samotná druhová skladba by pak měla reflektovat nároky rostlin na prostředí – zatímco teplota vzrůstá od spoda dolů a od jihu k severu, vlhkost se stoupající výškou od paty objektu klesá.
Umístění v rámci spirály by měla odpovídat druhová skladba zejména u větších objektů, asi nad 1 m výšky a 2,5 m průměru. U těch menších nemá poloha v objektu takový vliv na životní podmínky. To pak otevírá možnost použití jiných klíčů k osázení.
Jedním z nich je rozmístění bylinek podle jejich planetárních signatur. To jsou určité znaky a vlastnosti, které rostlině dávají nebeská tělesa a jejich pohyb po obloze pak řídí projevy a rozvoj těchto znaků. Např. signatura Venuše se projevuje v zelené barvě, mědi, sexuální přitažlivosti a plození, v rostlinách jako je sléz a bříza. Mars lze najít v červené barvě, v železu, kopřivě a dubu, v odvaze a negativně v krutosti.
Nakolik se zde pohybujeme na hraně ezoterie posuďte sami, faktem zůstává, že široké vlivy obrovských fyzikálních těles na otevřené organické systémy, kterými (nejen) rostliny bezesporu jsou neušly pozornosti vědců. Například matematik Edwards zasvětil léta bádání, pečlivému sledování a měření u poupat stromů. Zjistil zde znatelný, pulzující pohyb v závislosti na rozmístění Země, Měsíce a planety, která se pro daný druh jeví jako zásadní. Toto jsou měřitelné procesy, ne pouhá filozofická přiřazování.
Bylinná spirála podle planetárních dispozic by proto měla obsahovat 7 druhů rostlin. V jejím středu, to jest na vrcholu by měla růst bylina jasně nesoucí solární signaturu, např. heřmánek. Nejblíže pak bylinka manifestující znaky ovlivněné merkurem např. petržel. Dále rostlina nesoucí signaturu Venuše (růže, myrta),Marsu, Jupiteru a Saturnu. Signatura Země se v tomto případě neuvažuje, lze snad zařadit takovou rostlinu, jež je silně spjata s elementem Země, což se projevuje tvorbou hlíz nebo převažujícím kořenem. Takové rostliny nejsou ale většinou ve spirále příliš praktické, protože hlízy je nutné často vyrývat kvůli zimování a také přitahují hlodavce. Naopak Měsíc není planetou z astronomického hlediska, ale vliv tohoto satelitu je natolik mocný, že jej nelze upřít a jeho signaturu jasně nese např. yzop. Ve spirále je vhodně umístěn na 4. pozici shora, ve které se Měsíc pohybuje v rámci sluneční soustavy.
Transsaturnovské planety nejsou zahrnuty, neboť v jejich projevech nemají jasno ani ostřílení hermetici. Astrologové jim přiřazují vlivy spíše dlouhodobé, tak jak to koresponduje s dobou jejich oběhu okolo slunce.
Je nutno podotknout, že popsané osázení koresponduje s heliocentrickým rozmístěním planet, tedy středem spirály je zvýrazněna signatura slunce. Geocentrické pojetí lze ale také napodobit a v tom případě by se pod bylinkoui manifestující Zemi objevily signatury Měsíce, Venuše, Merkuru, Slunce, Marsu, Jupitera a Saturnu ve zmíněném pořadí.
Většina rostlin nese více planetárních signatur s různou dominancí. Toto jsou příklady rostlin, ve kterých lze jejich vliv nalézt.